Zeleným dolem na hřebeny
- 17 km vzdálenost
- ↑ 719 m převýšení
Teď mi trochu chybí nové výlety, tak se s vámi podělím o jednu Krkonošskou túru z května, kdy na horách teprve začínalo jaro a místy ještě ležel sníh :D. Aspoň pomyslné ochlazení by teď v létě mohlo přijít vhod. Pec pod Sněžkou ani trasu kolem Luční boudy není třeba moc představovat, ale o Zeleném dole, kde můj výlet začínal, se nikdy moc nepíše. Přitom jde o krásné údolí, kterým vede jedna z velmi dobrých výchozích tras na hřebeny. Údolím navíc protéká Zelený potok s mnoha kaskádami. Před koncem dolu pak narazíte na Liščí vodopád, jenž podle mě patří k těm zajímavějším v Krkonoších. U vodopádu je vhodné se občerstvit, protože pak vás čeká táhlé stoupání přes Richterovy boudy až na Výrovku, nejdelší z celého výletu. Výrovka mi posloužila jako zastávka na oběd a pak už se vlastně pohybujete jenom “tam nahoře”. Cesta na Luční boudu už byla v půlce května dávno protažená, ovšem překvapilo, jak málo naváteho sněhu v těch místech zbývalo. Obvykle se jej zde drží mnohem víc. Zahlédl jsem i Mapu republiky, místo, kde sníh každoročně zůstává nejdéle. Letos však šlo jen o malý ostrůvek, který roztál už 4. června. U Památníku obětem hor dosáhnete po Sněžce druhé nejvyšší legálně dostupné nadmořské výšky v ČR a pak trasa po otevřené pláni už jenom klesá. Rozhodl jsem se nestoupat na Sněžku, lidí tam byl už dostatek. A vydal jsem se zpět do Pece Obřím dolem. V odpoledním slunci se z cesty otevřely nádherné výhledy na Studniční horu a její rozeklané východní svahy. Tento závěrečný sestup je nejnáročnější z celého výletu, protože zde ztratíte nabrané výškové metry poměrně rychle a terén zpočátku není úplně snadný. Nakonec z toho byl krásný výšlap okořeněný úvodem v mně dosud neznámém Zeleném dole.