Modrý důl
- 5 km vzdálenost
- ↑ 214 m převýšení
Počasí nám přeje. Podle webkamer v Krkonoších hezky sněží, takže není na co čekat. Jen tedy nemáme moc představu, kam přesně vyrazíme. Vždycky se nabízí obligátní procházka k Obřímu dolu, ale je to taková nouzovka. Mám v záloze cestu na Kolínskou, ale tu podniknout nechci. Počasí by nás totiž připravilo o super výhledy na Sněžku. Volba padla na Modrý důl s tím, že zkusíme sestoupat po žluté k Obřímu dolu a uděláme takové pěkné kolečko. Parkování v Peci je teď v zimě spíš o náhodě. Ještě je leden a nezačaly jarní prázdniny, tak to rovnou zkoušíme na P3 směrem k lanovce a kupodivu se nám podaří urvat místo. Takže vyndat kočár, nacvaknout lyže a můžeme vyrazit. Podle mapy je cesta v podstatě pořád do kopce. Mapa nelže. Cesta je pořád do kopce. Pořád. Modrý důl je sice jenom asi necelých 2,5 km po červené turistické značce, ale převýšení je 220 metrů. Velká paráda je, že je cesta projetá rolbou. Jenom to trochu klouže, což do kopce bere dost sil. Za 1,5 km a 1 500 nadávek přicházíme k chatě Milíře. Trochu se vyjasňuje, a tak máme fajn výhled. Než uděláme pár selfíček, tak začíná zase sněžit. Málokdy sněží, když mrzne a teď mrzne dost. Teploměr ukazuje -11°C. Naštěstí nic nezahřeje tolik, jako stoupání do kopce a toho tu je na rozdávání. Ještě tedy cca kilometr. S vidinou blízkého cíle už mi to nepřijde tak hrozné a na rozcestníku měníme červenou za žlutou trasu. Už jenom pár metrů a voila! Jsme v Modrém dole. Jede tu malá poma a je tu překvapivě dost provoz. Na nic tu nečekáme a zkoušíme pokračovat po žluté. Cesta je pěkně prošlápnutá k dvěma chatkám. Bohužel dál už vůbec. Doufal jsem, že bude třeba udusaná metrová šíře, kam se pěkně vejdeme a směr dolů nám pomůže překonat různé nerovnosti. Nedá se svítit. Kočár se i přes lyže boří a každý metr je ohromná dřina. "Není ostuda se otočit a vrátit," pronesl jeden moudrý muž, který se teď bude muset otočit a vrátit. Tedy stejnou cestou to dolů valíme jak hrom. Člověk by skoro zapomněl, jaká to byla dřina nahoru. Alespoň zase chvíli přestalo sněžit a máme solidní výhledy. Ženě nejsou ty nastoupené metry zjevně líto vůbec a jede jak dráha. Zpátky k autu to máme cca 45 minut. Trochu nám zlobí pravé přední kolečko, které vyskakuje ze zámku. Pak se s tou lyží otočí o 90 stupňů a kočár to prudce zabrzdí. Dost pruda teda... Do cíle ale dorazíme. Manželka jde krmit potomka a já jdu hledat krmení pro manželku. Nejblíž mám od auta Cafe Gril Promenáda, tak to zkusím. Fotky jídel v nabídce působí dost devadesátkově, ale obsluha je moc milá a já chci jenom polévku. Paní vrchní vysvětluji, že to potřebuji do auta a není to vůbec problém. Stačí slíbit, že všechno zase přinesu. To je super! Polívka navíc fantastická. Sice mě trochu mrzelo, že nám nevyšel původní plán, ale vyšlo nám krásně počasí. A já navíc vlastně ty kopce dupu rád :)