Z Pece na Růžohorky a zpět
- 10 km vzdálenost
- ↑ 126 m převýšení
Náš úplně první výlet s kočárkem mimo naše bydliště. Je to tedy výlet fyzicky ten nejméně náročný. De facto pořád jdete z kopce :) Základem je dojet do Pece a najít parkování, pak už to půjde samo. Protože budeme mířit k lanovce na Sněžku, tak jsou ve hře 2 varianty. První je parkoviště P3 u přehrady v Bukovém údolí anebo parkovací dům P1. Cenově to vyjde nastejno a P3 je blíž lanovce. Výlet je nicméně okruh, takže ušetřené metry teď se vám na konci vrátí. My jsme přijeli kolem poledne, takže z P3 nás vyhnali pryč, ale ničemu to nevadilo. Klidnou procházkou jsme došli ke spodní stanici lanovky, kde nebyla téměř žádná fronta. Lístky na lanovku si můžete koupit u pokladny nebo v automatu venku. Nechtěl jsem stát u pokladny, takže jsem hrdě využil automat, kterému se většina lidí překvapivě vyhýbala. Protože se ukázalo, že neumím číst, tak jsem naprosto zbytečně koupil lístky zpáteční a výlet jsem si solidně prodražil. Tedy nebuďte blbci jako já :) Do kabinky lanovky se kočárek vešel úplně bez problémů a hurá nahoru. Cestou je spousta času na obligátní fotky "miminko poprvé na lanovce". Jéééj. Když si vezmu, kdy jsem já jel poprvé kabinkovou lanovkou... no nic. Výstup na Růžové hoře je taky bez problémů. (Přece jenom jsme se trochu báli manipulace s kočárkem, ale je to úplně v klidu.) A hurá z kopce na Růžohorky. Bouda je asi po kilometru cesty a hned vedle je Děčínská bouda. Obě měly otevřenou zahrádku, takže občerstvení nebyl problém a jsou odtamtud pěkné výhledy do okolí. Plus hnedka vedle boudy je ohrada plná roztomilých kraviček. Pokračujeme dál směrem na Portášky a kocháme se výhledy během krásného podzimního slunného počasí. Malá se začíná hlásit o kojení, což bude pro manželku taky velká premiéra. Nejdřív trochu stres, ale komu se poštěstí kojit a užívat si takovýhle výhled. Na Portáškách přišel hlad i na nás. Venku je taky spousta prostoru a míst k sezení, takže není třeba hnedka vláčet dítko dovnitř. Jenom jsem nám zařídil objednávku a jídlo nám dali ven okénkem z boku. Polívka, pivečko a můžeme zase mířit z kopce dál. Z Portášek tedy pokračujeme po žluté asi 2 kilometry až na Janovy Boudy (tady nefunguje občerstvení nebo jenom pro ubytované, tak využijte Portášky jako my). Tam odbočíme po modré značce doprava. Původně jsme se chtěli držet silnice, protože to z mapy vypadalo, že ta cesta nebude pro kočárek úplně oukej, ale byla naprosto v pohodě. Je to taková příjemně drncavá šotolina, která jde moc hezkým lesem a je z ní hezký výhled. Za pár set metrů je z toho zase asfaltka a prudce padá z kopce až na hlavní silnici ve Velké Úpě. Teď už jenom zbývá to podél hlavní silnice protrpět (pro úpět... haha..) zpátky k autu. Tohle je asi ta nejhorší část. Je to mírně (docela neznatelně) do kopce a chodník podél silnice je velká bída. Sice se dá jít po druhém břehu mírně nad řekou, kde je to mnohem hezčí, ale potom se dostanete zpátky vlastně až v Peci na náměstí. Pokud tedy parkujete v tom parkovacím domě, tak ho přejdete a budete se vracet. Celkově to je podél hlavní asi 1,5 km, takže nic, co by nešlo vydržet. Výlet super, počasí super, žádná dřina, dítko většinu prospalo a manželka mě pochválila. Big lajk!