Z Albeřic na Rýchorku
- 11 km vzdálenost
- ↑ 340 m převýšení
Dnešek má potenciál stát se nejhezčím výletem letošní zimy. Obloha sice není ani vzdáleně blankytně modrá, ale to ničemu nevadí. V zimě má být hlavně zima, že jo! #moudro V Horních Albeřicích parkujeme zase jako minule u knihobudky. Na místní sjezdovce se lyžuje, ale ani tak není problém sehnat místo. I protější parkoviště je upravené a vyhrnuté. Přesto jsou na něm asi jenom 4 auta, takže místa je tu víc než dost. Hned na začátku nás vítají 3 roztomilé kozičky z chaty Medika. Asi se jim líbíme hodně, protože za námi vyběhnou až na cestu a vesele kolem nás trdlí, dokud si je nezavolá majitelka. Vyrážíme po červené turistické cestě do kopce směrem k polským hranicím. Dneska to bude do kopce v podstatě až na Rýchorku, ale největší stoupák přichází hned zpočátku právě k hranicím. Pak už to skoro ani není znát. Cesta je projetá a příjemně zmrzlá, takže se nám kočárek neboří a jde se docela v pohodě. Kdo se potřebuje vydýchat, tak se může otočit a předstírat, že se kochá výhledy. Při dobré viditelnosti je vidět i Sněžka. Cesta pokračuje přes vrchol Čepel až na rozcestí Roh hranic, kde je stará krkonošská útulna. Při nepřízni počasí je to ideální místo na pauzu nebo občerstvení. My však nezastavujeme a razíme si cestu dál směrem k rozcestí u Rýchorského kříže. Za ním se vyskytne otevřený prostor, kde skoro vždycky hodně fouká. To se fantasticky podepsalo na místních stromech. Kromě nepříjemného vichru se tu ale otevřou příjemné výhledy na celé Krkonoše. Krásně je vidět Sněžka, Studniční hora i chata Výrovka. Taky je to místo, které předznamenává, že se blížíme k Rýchorce, a tedy porci občerstvení. Zbývá cca 500 metrů k rozcestníku Kutná - Rýchory, kde odbočíme po žluté doprava a dalších 300 metrů k boudě Rýchorka. Uvnitř není ani moc lidí, takže jídlo dostáváme neskutečně rychle. Já boršč (nemám rád boršč, vůbec nevím, co mě to napadlo) a žena borůvkové knedlíky. Boršč byl super! Knedlíky nejspíš ještě lepší. Doslova se po nich zaprášilo. Jenom zmíním, že ceny tu nejsou zrovna lidovka, ale nijak mě to nepřekvapuje. Takže dopít, rychlá fotka z vyhlídky a vyrazit k autu, než se začne stmívat. Teď vede cesta hodně z kopce. Nemít kočárek, tak určitě táhneme sáňky, protože sjezd musí být super. Sešup má asi 2 km po žluté až k rozcestníku Mánkova cesta. Tam je třeba odbočit doprava na neznačenou cestu směrem k Albeřicím. Rovně to je sice pořád z kopce, ale do Maršova. Cesta nás asi za 1,5 km vyvede z lesa na začátek Dolních Albeřic. Teď začne neoblíbené nudné stoupání zase až na parkoviště k autu. Jsou to cca 2 km, ale už není kam spěchat. Tma tady díky veřejnému osvětlení už situaci nemůže zkomplikovat. Tedy už jenom dorazit k autu, naložit kočár a bágly a hurá domů. Cestu jsme šli už před pár lety, ale měli jsme viditelnost tak na sto metrů, takže jsem vůbec netušil, jaké výhledy se nám nabídnou. Dneska teda za mě veliká paráda.