Ze Smědavy na Jizerku
- 13 km vzdálenost
- ↑ 173 m převýšení
- ~3:45 hod odhadovaný čas
- Okruh typ trasy
- Sjízdné s terénním kočárkem
Dnešní výlet jsme původně zamýšleli v opačném gardu, tedy z Jizerky na Smědavu. Protože jsme si ale nedokázali přivstat a byla krásná slunná sobota o prodlouženém víkendu, tak bylo parkoviště na Jizerce naprosto zoufale obsazené. Zoufale jsem tedy zkusil přejet na Smědavu, jestli se nějakým zázrakem nevejdeme tam. A zázrak se konal! :) Nejtěžší máme za sebou a vyrážíme po zelené značce směrem k Jizerce. Zelenou po chvíli opouštíme a pokračujeme rovně po cyklostezce 22. Cesta je teď docela do kopce, ale zase je to fajn rovný asfalt. Za kilometr a půl přicházíme ke kiosku s občerstvením a odbočujeme doprava na promenádní cestu. Pořád je to pěkný asfalt skoro i na inline brusle a tady už nepotkáváme téměř žádné turisty. Asi za kilometr se z asfaltu stane panelka, ale pořád moc hezká, takže se kočárek tlačí bez problémů. Všude okolo je moc hezký les a všude voní houby. Houbaření ale není náš dnešní cíl, a tak se pomalu blížíme k Jizerce. Za další dva kilometry jsme u rozcestí U Bunkru. Můžeme pokračovat rovně zase po super asfaltu (ale trochu do kopce) a vyjdeme na Jizerce u parkoviště. My odbočujeme doleva. Je to horší cesta, ale blíž. (To se stane málokdy!) Cesta je dost kamenitá, ale dá se to zvládnout a po 100 metrech už je to docela pohodová udusaná hlína. Z lesa vyjdeme v podstatě hned u Panského domu. Máme hlad, a tak hned sonduju, co mají dobrého k zakousnutí. Zahrádka je bohužel obsazená a my bychom rádi seděli na sluníčku. To se nám poštěstí o kousek vedle v Pyramidě. Dneska tu mají super maďarský guláš pro mě a borůvkové knedlíky pro manželku. S plnými bříšky je načase se vydat zase zpátky. Začínáme po červené stezce, která zase za chvíli odbočí mimo náš směr, takže pokračujeme dál po již zmíněné cyklotrase 22. Cestou je fajn se otočit, protože se vám naskytne nádherný výhled na horu Bukovec a když bude hezky, tak je vidět i na Sněžené jámy. Za posledním domem po levé straně se pase stádo kraviček. Jsou to ti naši oblíbení Highlanďáci, takže si je jdeme ještě prohlédnout a pak hurá zpátky. Cestou je ještě možné kousek odbočit k rašeliništi. Takže kdo má rád rašeliniště, odbočka je jasná volba. Poslední úsek ke kiosku zase mírně stoupá (aby pak zase prudce klesal) a cestou různě míjíme říčku Jizerku. Co chvíli se pak zase otevře výhled na místní louky a hory. Nám už tedy stačí dojít zpátky na parkoviště a vydat se domů. Procházka to byla parádní a díky počasí nabízela super výhledy.