Žďárské vrchy z Karlštejna
- 12 km vzdálenost
- ↑ 183 m převýšení
Slunečná listopadová neděle nás zase vyhnala ven z města. Tentokrát padla volba na Žďárské vrchy. Bez potomka jsme sem docela jezdili, takže to určitě půjde i teď s kočárkem. Určitě.... Jako výchozí bod výletu jsme si vybrali zámeček Karlštejn. Ano, skutečně se jmenuje úplně stejně jako jeho slavnější jmenovec. Tedy opatrně s navigací. U Berouna už bude pozdě. Místo není příliš turisticky exponované, takže s parkováním nebyl problém. Lokalita není úplně protkána turisticky značenými stezkami, ale pěkných cest je tu spousta. Výlet lze různě modifikovat. Vydali jsme se na sever po celkem pěkném novém asfaltu a cesta z kopce příjemně utíkala. Po cca 3 kilometrech je u přístřešku potřeba odbočit doprava a kvalita cesty se mírně snižuje. Stále je to ale fajn cesta, která nezpůsobuje žádný problém. Na dalším rozcestí zase doprava se napojíme na cyklostezku 4105 a po necelém kilometru máme po levé ruce vysílač na Spáleném kopci. Je to asi jediná zajímavost, která se dá cestou potkat, takže jupí! Nejsme tu ale kvůli zajímavostem, ale kvůli lesu a čerstvému vzduchu! Toho je tu zatím dostatek. Na dalším rozcestí s přístřeškem je třeba opět odbočit doprava a nenechávat to až na červenou značku. Ta by byla sice super (a byly by tam skály "Rybenské perníčky"), ale vyhodnotili jsme, že s kočárkem to není sjízdné. Následující etapa přináší další pěkné pohledy do místních lesů a docela v pohodě povrch. Tak a teď už je to do kopce. Je to dlouhý a nepříjemně táhlý kopec. Jsem lemra a tohle mi vůbec nečinilo radost. Postupně minete Bubnovaný kopec (jak jinak) a dojdete k dalšímu přístřešku, kde je potřeba učinit zásadní rozhodnutí, jak pokračovat. Jedna možnost je po asfaltu doprava, což vypadá jako moc pěkná cesta, ale o trochu delší. Alternativně můžete zkusit jít dál po červené. Prvních 100 metrů z kopce vypadá v pohodě, ale pak se kvalita cesty povážlivě zhorší (a kdo by to chtěl tlačit zpátky do kopce...) Cesta je najednou úzká spíš pro jednoho pěšího než pro kočár a je plná kamení, schůdků a kořenů. Pokud vám ale chybí pud sebezáchovy a nevadí vám dítko v kočárku na závěr řádně naklepat, tak je to jasná volba. A výrazně kratší. Je to díkybohu zase z kopce, takže se ty útrapy snáší lépe. Na závěr už jenom zbývá dojít od Knížecí studánky. Zde důrazně nedoporučuji pokračovat po značené cestě rovně, byť je to kratší. Tak je to zase do kopce a plné kamení. Odbočka doprava už to tolik neprodlouží. V zámečku funguje prima restaurace, a to je hezká motivace ke zdárnému návratu k autu. Hospůdka je to útulná, ale celkem malá (2 cimřičky), tak bych moc nedoporučoval zajíždět s kočárkem až dovnitř. Provozní doba se může lišit proti seznamu, takže doporučuji si ji zkontrolovat na začátku výletu, abyste ji nezmeškali.