Z Harrachova kolem Jizery
- 16 km vzdálenost
- ↑ 260 m převýšení
Úplně na začátek chci varovat před asi 500 metrovým úsekem od Medvědího koutu po mostek přes Jizerku, který je pro kočárek nesjízdný a musel jsem ho nést. Více v textu :) Po půl roce jsme zase zavítali zpátky do Jizerek. Start dnešního výletu bude u harrachovského vlakového nádraží. Ano, Harrachov má vlakové nádraží! Je sice úplně mimo centrum, takže k němu de facto jezdí shuttle busy, ale nádraží má :) Je tu dost omezené parkování, ale před točnou autobusu se cca 10 míst najde. My přijeli asi v 11 dopoledne v červnovou sobotu a nebyl problém. Od auta se vydáme směrem k bytovce za stanicí a napojujeme se na červenou turistickou značku pěkně z kopce směrem k řece. Cesta je to dost příšerná a pro kočárky není moc vhodná (Minimálně pro ten náš. Za námi šel pár s Chariotem a tvářili se, že o nic nejde). Dítko z kočárku radši vyndáme a manželka ho nese... Cesta je dost mokrá a kamenitá a hodně to hází. Kdybych volil znovu, tak si trochu zajdu a dolů to sejdeme po asfaltové cyklotrase. Je to sice dál, ale LEPŠÍ cesta. Restaurace dole u mostu má tento týden ještě zavřeno (jak jinak...), takže se moc nezdržujeme, přejdeme řeku a pokračujeme mírně do kopce podél vody stále po červené značce. Asi za 1,5 km dojdeme k rozcestníku s krytým posezením pod železničním mostem. Doporučuju si kousek zajít po žluté trase a vyjít si po kolejích na most. Výhled na řeku za to určitě stojí. Po krátké pauze pokračujeme stále po červené. Cesta je pořád mírně do kopce, ale převýšení to není nijak dramatické. Cesta je pěkná (byť už trochu letitá) asfaltka, takže se s kočárkem jde dobře. Jediná škoda je, že řeka skoro není vidět. Z mapy mi to přišlo, že cesta vede blíž, ale bohužel. Naštěstí k ní vede každou chvíli cestička, a tak se alespoň občas zaběhnu pokochat. Po asi 4 a půl kilometrech přicházíme k rozcestí Medvědí kout. Červená pokračuje pod Bukovcem k parkovišti a do osady Jizerka. Pokud máte čas, tak doporučuju krátkou zacházku. My jsme vyrazili dneska dost pozdě a ještě nás toho dost čeká, takže odbočujeme doprava po zelené značce směrem k řece Jizerce. Kvalita cesty je pro kočárek na příštích cca 500 metrech doslova kámen úrazu. Kameny úrazu. Kameny a kořeny úrazů. Pro náš kočárek (a tady bych řekl, že snad pro všechny) je tohle absolutní no go, takže opět vyndáváme naši princeznu a já pěkně nesu celý kočárek v rukách. Velmi mě to těší, takže se rozplývám štěstím nad naprosto absurdním množstvím kamenů a kořenů v tomhle úseku. Možná si to tady dovedu představit v zimě, když je to zapadané sněhem, tak by to mohlo docela jít.... MOŽNÁ. Utrpení naštěstí zanedlouho končí a my se dostáváme k úzkému železnému mostku přes Jizerku. Kočárek naštěstí tak akorát projde a jsou tu krásné výhledy na řeku. Takže to za to příkoří docela stálo. Dáme si tu krátkou svačinovou přestávku a pokračujeme k většímu Karlovskému mostu přes Jizeru. Je to jenom asi 200 metrů po žluté. Most je to o poznání větší a řeka tady tvoří státní hranici. Za mostem už je Polsko. Tak tedy dzień dobry! Ted můžeme pokračovat rovně po modré značce do kopce nebo odbočit doleva po cyklotrase. Cyklotrasa se jeví jako rozumnější a bezpečnější varianta. Sice povrch není žádný zázrak, ale je to alespoň volnější stoupání. Navíc vede podél řeky, která je tady z cesty docela vidět. Postupně obejdeme kopec Granicznik a za chvíli se zase napojíme na červenou. Na české straně jsme téměř nikoho nepotkávali, ale tady už provoz houstne. Zbývá necelý kilometr k hospodě. Orle je bývalá sklářská osada. Teď tu funguje docela solidní občerstvení. Je tu velká zahrádka a venkovní gril (dneska nefunguje, jak taky... no nic). Uvnitř naštěstí berou české koruny. Za dvě piva jsem platil v přepočtu asi 165 Kč a za talíř pirožků plněných masovou směsí 190 Kč. Jídlo bylo chuťově úplně cajk :) Zbývajících asi 6,5 km půjdeme po cyklotrase 13A. Zase je to docela solidní cesta, takže paráda. Trasa vede lesem plným borůvek. Je ale ještě brzo, takže ještě neuzrálo. U potoka Kosiniec jsou dvě malá jezírka se zákazem koupání a moc hezký výhled na Bukovec. Do cíle nám zbývá necelých 5 km a už nás nečeká žádné stoupání. Na hraničním přechodu Harrachov - Mýtiny končí naše putování Polskem. Měl jsem docela obavu z posledního úseku, ale cesta je tady super. Za chvíli se tedy objevujeme zase u harrachovského nádraží. Teď už se jenom naskládat do auta a hurá domů :) Výlet to byl naprosto parádní. Příroda úplně skvělá. Jenom bych si do příště rád odpustil těch kritických 500 metrů před řekou Jizerkou.