Vodopády Bílého Labe
- 12 km vzdálenost
- ↑ 435 m převýšení
Konec února už se minimálně v nížinách nese v duchu oblevy. Předpověď však na tento víkend hlásí husté sněžení, a to si nechceme nechat ujít. Volba padne poměrně rychle na Špindl. Není to nejblíž, ale tuto zimu jsme tam ještě nebyli. Přijíždíme kolem desáté hodiny a já už zase trnu, jak to bude s parkováním. Infotabule ukazuje plno úplně všude. Dokonce i na Hromovce je zavřená brána, ale vjezd hned u Benziny je ještě volný. Obsluha to tu pěkně organizuje a navádí nás na volné místo. Ještě pár aut by se sem vešlo, ale než žena nakojí malou, tak už je úplně plno. To vyšlo dost těsně, ale můžeme vyrazit. Z parkoviště dojdeme do centra a pak už po modré pěkně podél řeky až k Medvědínu. Za Medvědínem pořád rovně a pak přes most k restauraci Myslivna. Mají tu kyselo za bratru přátelských 185 Kč. Ty vole! 185 Kč za polívku! Jako jasně, jsem ve Špindlu, ale WTF. Dáváme si zde na zahřátí alespoň horkou čokoládu. 85 Kč mi vlastně nepřijde moc, ale chutná trochu jako z automatu. Pokračujeme dále po modré a po naší pravé ruce už se krásně míhá zamrzlá řeka, až dojdeme k Velkému vodopádu. V podobném duchu teď budou následující 3 kilometry. Stále trochu do kopce se zamrzlou zasněženou řekou hned vedle. Samotná cesta je pěkně upravená. Vede k populární boudě Bílé Labe, která nabízí i ubytování. Občas projede sněžný skútr, co převáží turistická zavazadla, a cestu pěkně srovná. Přicházíme k boudě a někteří z nás už trochu šilhají hlady. (Významný pohled na moji drahou polovičku.) Uvnitř je naštěstí místo. Oba si dáváme gulášovou a já si dávám ještě lívanečky, které nepřekvapivě končí jako porce pro oba. Gulášovka je naprosto skvělá a lívanečky jsou spektakulární. Zmizelo to dřív, než mě vůbec napadlo něco fotit. Ale dávám deset z deseti. S plnými bříšky se pomalu vydáváme zpátky do Špindlu. Chceme se vracet jinou cestou, a tak nastupujeme na žlutou turistickou trasu. První kilometr je ostře do kopce, ale pak už cesta pokračuje více méně po vrstevnici. Zalesněná část je sice poměrně úzká, ale zase povrch pěkně drží a kočárek se nijak nepropadá. Po dalším kilometru se terén více otevře. Jsou tu díky tomu parádní výhledy směrem k Moravské Boudě a Špindlerovce. Je tu ale víc nafoukáno sněhu a protože tu je minimální provoz, tak cesta není ušlapaná. Je to víc dřina, ale dá se to zvládnout. Cesta se začíná svažovat víc a víc z kopce. To je znamení, že se blížíme zpátky do Špindlu. Na Biskupské vyhlídce si vyfotíme Medvědín, kde se stále ještě lyžuje. Po červené trase se vracíme zpátky do centra a hurá na parkoviště. Výlet parádní, ale na závěr si dovolím upozornění. Rozhodně si nemyslím, že ta žlutá trasa bude pro kočárek vhodná od jara do podzimu. Myslím, že sníh schoval spoustu kamenů a kořenů, které by cestu uměly hodně znepříjemnit.