Přes Martinovku na hraniční hřeben
- 17 km vzdálenost
- ↑ 686 m převýšení
Zimní Krkonoše nabízí pěším turistům mnoho možností, jak se dostat na hřebeny, zároveň zde dokáží panovat opravdu drsné podmínky. Víc než kdy jindy platí, že k horám je třeba přistupovat s respektem. Poslední lednový den mi počasí přálo. Chtěl jsem se dostat na nejvyšší hřebeny, zároveň jsem vyrážel docela pozdě, tak padla volba na kratší okruh přes Martinovku a Mužské a Dívčí Kameny. Trasa začíná na parkovišti Hromovka a prochází celým Špindlem. Od Dívčí lávky na Medvědí koleno je pak vyznačena zelená značka nově lesem a vyhýbá se silnici. Všiml jsem si toho až doma, ale příště již budu vědět 😊 Cesta pak vytrvale stoupá až na Martinovku, kde nabereš většinu převýšení. Boudu jsem objevil zahalenou v mlze. Nečekej luxus, spíš atmosféru devadesátek – ale to mě na klasických horských boudách právě baví. Po obědě jsem vyrazil zdolat poslední úsek na Černé sedlo. Vystoupal jsem nad mlhu, les pomalu řídl a dočkal jsem se prvních výhledů na celé Krkonoše. Přechod části hřebenovky byl vrcholem výletu – krajina připomínala severskou pustinu a ocitl jsem se v jiném světě. Na obloze se ukázalo sotva pár barev, Labský důl se koupal v mlze a slunce nevysvitlo, avšak Krkonoše mají své kouzlo v každém počasí. Dorazil jsem na Petrovku a světla už ubývalo. Na sestupu do Špindlu po žluté přes Davidovy boudy mě pak zastihla tma, ale tento úsek jsem měl za sebou už rychle. Vracíš se z výletů za tmy? Já celkem často, zvlášť pokud někde čekám na západ slunce. Hlavní je přírodu nepodcenit. Čelovka, nabitý mobil, tištěná či offline mapa, svačina a vrstva oblečení navíc v batohu jsou základ. A neopouštět značenou trasu. A nedělat to na území, kde žijí medvědi. 🏔️