Do Pekla podél Metuje
- 11 km vzdálenost
- ↑ 177 m převýšení
Začnu tím nejdůležitějším. Pokud tento výlet absolvujete, tak rozhodně doporučuji navštívit... řeznictví Maso Jirman. Ta vůně tam! A ten výběr! Ceny veskrze směšné. Chtěl jsem si dát před výletem nějakou minisváču a odešel jsem na vrcholu blaha. Takhle by měl začínat každý výlet. A teď už k cestě samotné. Parkování v Nováči je docela na pohodu, klidně můžete stát na historickém náměstí. Ideální je to v bližším okolí sokolovny. My jsme stáli před bývalým hotelem Metuj. Podstatné je se vydat správným směrem po červené turistické cestě směrem k Peklu. Asi 600 m od sokolovny cesta uhne z hlavní silnice a vede mírně pod ní. To není pro kočárky vhodné, a tak zůstaňte na silnici. Provoz je minimální. Za dalších asi 800 metrů přijde kritické rozcestí Liční bouda. Tady můžete pokračovat po silnici. Je to bezproblémová cesta, super asfalt a provoz opravdu minimální. Jenom si tolik neužijete řeku. Druhou možností je pokračovat po červené po druhém břehu řeky. Cesta ale není úplně pro kočárky vhodná. Většinu času je to pohoda, ale jsou úzké úseky plné kamení, kde mimčo řádně naklepete. Šli jsme samozřejmě tu dobrodružnější variantu, ale nemyslím si, že to kočárku dělalo dobře. Z hlediska kochání se krajinou to byla ale paráda. Od rozcestníku je to k samotnému Peklu asi hodinka chůze (3,5 km). A v samotném Pekle na vás bude čekat věhlasná Bartoňova útulna. My věděli, že bude zrovna dnes zavřená, ale doufali jsme že pojede alespoň vedlejší kiosek. Taky zavřeno. Inu, někdo se naštěstí zásobil v místním řeznictví a mohl se na lavičce u kiosku přežrat místní chilli slaninou. Vždycky, když jsme tu byli, tak jsme šli zpátky stejnou cestou. Dneska jsme to chtěli jako okruh, a tak jsme se rozhodli vydat zpátky po zelené trase. Z ní byla po pár metrech vidět restauraci Čertovka. Nikdy jsme si jí nevšimli. Bylo otevřeno, takže kdo by odmítnul druhý oběd?! Chválím obsluhu, jídlo a hlavně to, že měli otevřeno. Po občerstvovací hodince je čas pokračovat, a tak už skutečně razíme směrem k autu. Hned za lávkou přes Metuji se zelená odděluje na rozcestí Králíčkův smrk. A začíná jít hodně prudce do kopce. Hodně. Prudce. Kdo si dal 2 obědy, ten tenhle úsek rozhodně nevyhrál. V nejhorším úseku se nastoupá asi 100 výškových metrů na 700 m vzdálenosti. S kočárkem nic moc no. Po tomhle utrpení ale úspěšně přicházíme k obci Přibyslav, ze které je za dobrého počasí (a to my máme) parádní výhled na Krkonoše a na Sněžku. Na místní návsi odbočujeme doleva na žlutou značku. Od vodojemu je i krásně vidět přehrada Rozkoš a všelijaké větroně z letiště v Dobrušce. Teď už zbývá jenom příjemným klesáním dojít zpátky po žluté do Nového Města, vrátit se k autu a prohlásit výlet za veleúspěšný. Ani nevím proč, ale vlastně jsem vůbec nefotil. I úvodní fotka je z jiného období. Jediné, co jsem v mobilu našel, je samozřejmá fotka dítka u cedule "PEKLO" a fotka řeky.