Z podhůří na Velkou Deštnou
- 27 km vzdálenost
- ↑ 658 m převýšení
Jaro už se pomalu překlopilo do léta, ale já se ještě vrátím pár týdnů nazpět, kdy se příroda teprve probouzela a teploty nesahaly k třicítce. Vyrazil jsem do Orlických hor, které ještě moc dobře neznám, ale již mě stihly okouzlit svou jemnou krásou. Krajina se z Labské nížiny směrem k horám zvedá jen pozvolna, ani si nevšimnete, že jste už v podhůří a na celé panorama laskavě shlíží tisícimetrový zalesněný hřeben. A v podobném duchu jsem chtěl prožít i svůj výlet, začít někde níže a teprve postupně se přiblížit k hlavnímu Orlickému hřebeni. Zastavil jsem v Uhřínově, kde tedy není žádné vyznačené parkoviště, ale u kostela nějaké místo bylo. Sám však nevím, jestli nešlo o soukromý pozemek a doporučuji hledat i jinde. V obci vás přivítají tři mohutné, léty značně poznamenané lípy velkolisté. Žlutá značka pak stoupá mezi loukami k rozcestí Podolí, kde si můžete vybrat, v jakém směru výlet půjdete. Vybral jsem si zelenou značku, která skrz lesy postupně stoupá a dovede vás na nejvyšší vrchol Orlických hor - Velkou Deštnou. Od roku 2019 zde stojí volně přístupná rozhledna, odkud za dobrého počasí zahlédnete Krkonoše, Králický Sněžník i Soví hory v Polsku. Následná červeně značená hřebenovka má dvě části. Až po rozcestí Pod Homolí vede asfaltová cyklostezka, pak stezka zamíří do lesa a hlavně zpočátku bloudí hodně rozmáčeným terénem. Doporučuji tedy vysokou kotníkovou obuv. Před koncem tohoto úseku dojdete ke Kunštátské kapli. Barokní stavba z roku 1760 zde na hřebeni hor působí jako zjevení. Na Pěticestí jsem zabočil na žlutou značku zpět směrem k autu, ale čekalo mě ještě 10 km chůze a jedno údolí. Výlet je náročný hlavně svou délkou, avšak pro mě to byl způsob, jak se dostat Orlickým horám pod kůži. Doporučuji vyrážet brzy ráno, abyste se nevraceli za soumraku jako já. 🙂