Z Perštejna na hřebenovku a zpět
- 15 km vzdálenost
- ↑ 589 m převýšení
Hledáte výlet daleko od davů lidí? Zkuste navštívit nějakou méně známou oblast Krušných hor. Masový turismus si tohle nejdelší české pohoří dosud nenašel. A pokud nechcete potkat vůbec nikoho, vyrazte na konci zimy. Jen musíte počítat s tím, že cesty bude pokrývat vše možné od suchého listí a bláta po sníh a ledové plotny. Nejsou to podmínky, které vyhovují každému, avšak ten klid a atmosféra blížícího se jara za to stojí. Mám tohle období vážně rád. Hledal jsem nějakou méně obvyklou trasu, která mi dopřeje jak slušný výšlap, tak toulání po náhorní plošině Krušných hor, a volba padla na Perštejn. Zdejší zřícenina gotického hradu ze 13. století může být alternativou k výšlapu, mě však nezlákala, zamířil jsem radši po zelené značce do kopců. Po počátečním prudkém stoupání se sklon zmírní a na loukách kolem Ondřejova se vám otevřou krásné výhledy. Krajina ještě zpola schovaná pod sněhem, zpola očekávající jaro zde má veliké kouzlo. Cesta pak mírně klesne do Vykmanova a nadechne se k poslednímu stoupání na hřebenovku. Zde jsem začal narážet na první překážky. Poslední bohatá sněhová nadílka a následný příchod dešťů si na lese vybral svou daň. Polámané koruny bříz a smrků tu leží přes cestu doslova všude a kvůli nim jsem plánovaný úsek hřebenovky zdolával jen pomalu a s velkými obtížemi. Místy to byl smutný pohled, ale příroda si vždy poradí. Horské lesy nikdy neměly snadný život. Na tomto úseku hřebenovky jsou dvě vyhlídková místa, první jsem stihl ještě v posledních paprscích slunce, druhé na louce pod Halžským vrchem až za modré hodinky. Odtud jsou asi nejhezčí výhledy z celé trasy. Zpět jsem se vracel po žluté značce za šera a za tmy s vědomím, že hory dokáží připravit nepříjemná překvapení a nikdy bychom neměli zapomínat na opatrnost. Samotnou trasu hodnotím jako středně obtížnou pro turistu v běžné kondici a bez vážných zdravotních omezení, ale v aktuálním stavu byla obtížnost minimálně o stupeň vyšší.