Řeka Jihlava
- 15 km vzdálenost
- ↑ 63 m převýšení
Nadšeně pokračujeme v našem jarním obcházení vodních toků. Tento víkend padla volba na Jihlavu. Řeku, řekl bych, neprávem opomíjenou. Výlet budeme směrovat proti proudu, tedy cíl bude v Jihlavě. Víceméně podél celého úseku vedou koleje, takže necháme auto v Jihlavě u nádraží a vlakem se přesuneme na začátek. Výlet se dá podle potřeby zkrátit nebo prodloužit. Pro nejdelší variantu bych asi volil vesnici Bransouze. Potom už stezka nevede tak pěkně u řeky. My každopádně vystupujeme v obci Bítovčice. Hned za vlakovou zastávkou nás čeká prudké stoupání, abychom obešli skálu u řeky. Naštěstí je to stoupání v podstatě poslední. Cesta se už asi za 500 metrů připojí k řece a prakticky ji už neopustí. Je tady pěkný asfalt a téměř žádní lidé, takže velká paráda. Když budete mít štěstí jako my, tak uvidíte orbu pěkně postaru - koně a pluh. Za mě solidní WOW. (reálně ale štěstí mít nebudete, protože pán to tam asi nedělá jako atrakci každý víkend, že jo...) Za další asi dva kilometry přicházíme do Luk nad Jihlavou. Malebné městečko, které má asi tři tisíce obyvatel. Ale hlavně, hlavně má Kolničku. Kolnička je taková malá super parádní restaurace v centru obce s obří terasou. Mám pro ni jenom samá superlativa, protože nás naprosto nadchla. Super polívky, super buchta, super pivo a super obsluha. Najdete ji taky na gastromapě Lukáše Hejlíka a vlakem s náma jelo pár lidí, kteří tady vystoupili a pak jsme je potkali právě v hospůdce, takže sem jeli z Jihlavy jenom kvůli tomuhle. Víc reklamy to snad nepotřebuje. My to objevili úplnou náhodou a byl to jeden z největších highlightů výletu. Najedení a šťastní vyrážíme dál do jarního vedra. Další úsek je vedený jako inline stezka, takže se zvyšuje provoz. Současně s ním ale i kvalita povrchu. Řeka pěkně teče a všechno okolo moc hezky kvete, takže naše srdíčka plesají. Cesta vede okolo dvou jezů. První je Konvalinkův jez, který je předělaný na takový kamenný "zához" s rybím přechodem. Nikde jinde jsem podobnou "konstrukci" neviděl. Máme docela štěstí i na místní faunu, takže se mi povede vyfotit i zdejší volavky. Následuje jez Petrovice, kde končí inline stezka. Povrch je ale myslím stále úplně v pohodě. Cesta dál pokračuje pořád dál a míjíme pěkně upravenou chatovou osadu. Kolem cesty je spousta rozkvetlých keřů a stromů. Na pohled je to krása, ale věřím, že spotřeba Zyrtecu na tomhle místě kulminuje. Jsme tady cca v polovině výletu. Dál procházíme vesnicí Malý Beranov. Tady za zmínku stojí snad jenom velká opuštěná textilní továrna z 19. století. V dobách slávy zaměstnávala kolem 1000 dělníků. Teď už je to ale zanedbaná hrůza. Hned vedle ní ale stojí 72 metrů vysoký komín, který působí dost impozantně. Mám závrať, i když na něj koukám ze země... Ještě procházíme kolem pěkných skal u řeky a už se pomalu dostáváme do Helenína (nebo na našem břehu možná do Hruškových Dvorů). První známky civilizace nese místní stavebka a umělecká průmyslovka. Pak přichází druhé dnešní stoupání kolem čističky odpadní vody a už jsme v Jihlavě. Teď už jenom stačí si vybrat, jestli chceme kratší cestu přímo k nádraží Havlíčkovou ulicí nebo trochu delší trasu podél řeky. My už sice sotva z vedra pleteme nohama, ale bereme tu delší trasu. Řeka je tu pořád moc pěkná, pěkně klokotá přes spoustu kamenů, ale okolí začne být takové... řekněme průmyslovějšího charakteru. Naštěstí už stačí jenom vystoupat poslední kilometr k nádraží a hurá domů. Sice jsme podcenili sílu jarního sluníčka, ale výlet to byl dneska naprosto parádní!