Minizoo Wenet a okolí Božanovského špičáku
- 10 km vzdálenost
- ↑ 272 m převýšení
Jaro už je v rozpuku, a to obvykle znamená, že se rodí spousta mláďátek. Dnešním cílem je rodinná farma Wenet, která slouží jako minizoo. Najdete ji asi 2 km za Broumovem směrem na Otovice. Mají vlastní parkoviště odhadem tak pro 30 aut a vstupné se už dá kromě hotovosti zaplatit i QR kódem. Důrazně doporučuju si u kasy koupit i pytlík s krmením. Zvířátka už jsou naučená a krmit se dá v podstatě každé z nich. Na farmě se vyblbnou, myslím, i starší děti, protože tu mají pěkné hřiště a spoustu atrakcí. Pořádají i dost fajn akcí, takže doporučuji sledovat jejich Facebook. Kromě programu se dozvíte, co se kdy narodilo za zvířátka. Nás nalákalo týdenní mláďátko velblouda. Ale kromě velbloudů je toho tady spousta. Lamy, ovce, kozy, pštrosi, oslíci, dikobrazi nebo lemuři. Kolik času tady strávíte, neumím moc odhadnout, ale my tu býváme obvykle lehce přes hodinu. Z minizoo se přesouváme autem do obce Božanov. Máme nachystaný okruh pod Božanovský špičák. Bez dětí jsme sem a do okolí jezdili docela dost, ale cesty hlavně na hřebeni nejsou pro kočárek vůbec vhodné. Jak to tedy dopadne dneska, se necháme překvapit. Trasu jsem vytipoval podle mapy, kde jsem se snažil vybírat podle cyklotras. Přece jenom, když je to vhodné pro kolo, tak to musí zvládnout i kočárek. (Úvaha velmi naivní). Máme dvě možnosti, buď si dáme nejdřív prudké stoupání a potom pozvolný sestup anebo přesně naopak. Moje žena rozhoduje, že chce mít stoupání rychle za sebou. Já sklapnu paty k sobě a dělám, co se po mně chce. Nakonec musím uznat, že moje žena rozhodla velmi moudře (ne asi!), protože v opačném směru by nás cesta dost odradila. Na konci Božanova vyrážíme z malého veřejného parkoviště směrem k lesu po pěkné asfaltce (modrá turistická) a užíváme si výhled na vrchol Koruna. To bude dneska hlavní dominanta, která bude vidět ze spousty míst. Je fajn, že ještě neobrazilo listí a spoustu výhledů to usnadňuje. Po vstupu do lesa začíná stoupání. Poctivě se střídáme, takže nám to ani nepřijde jako nějaká velká dřina. Každou chvíli přijde kratší rovinka k odpočinku. Povrch zatím super! Mírná šotolina a štěrk. Kéž by to vydrželo. (Nevydrží.) Asi po 2,2 km přijde ostrá pravotočivá zatáčka a povrch se změní v takový kamenný "chodník". To už jsme tady párkrát zažili, ale vždy jen tak na 50 metrů. Teď to bude asi 300 metrů dost do kopce a stav povrchu se hodně zhoršuje. Kdyby dítko nespalo, tak ho z kočáru vyndáme. K našemu překvapení ho nevzbudí ani tahle hrůza, a tak dojdeme k přístřešku a rozcestníku. Docela ideální načasování proto, aby se tu někdo přihlásil o kojení. Po krátké pauze pokračujeme po červené trase na rozcestí Pod Špičákem. Prvních asi 200 metrů je ještě kamenitých a dost do kopce, ale pak už se to zlepší. Doporučím taky na chvilku opustit značenou trasu a vyběhnout nahoru po pěšinkách po pravé ruce. Nabízejí se tam krásné výhledy, které z cesty nejsou vůbec vidět. Pod Špičákem odbočujeme doprava na cyklostezku 4001 a povrch se zase zlepšuje. Skoro jako na začátku. Cesta už teď ale povede následující 3 kilometry z kopce, takže vůbec žádná dřina. Nakonec dojdeme k rozcestí Pod Velkou Kupou, kde odbočíme na cyklotrasu 4004. Trochu se bojím, jak bude vypadat povrch tady. Mapy to značí jako malou pěšinku. Ukazuje se ale, že to byly zbytečné strachy a cesta je ještě příjemnější než doposud. (Zatím) je to hliněná cesta se spoustou jehličí, na kterou by se v pohodě vešlo auto. Takže se jde moc hezky. Na mapě ještě vidím, že jsme nedaleko Chaty pod Korunou a Seznam, Google i Facebook hlásí, že mají otevřeno. Nabídku občerstvení rozhodně neodmítnu, takže vyrážíme tam. Tak otevřeno měli naposledy v říjnu. Škoda... U chaty nikdo není a hned za chatou je malé šikovné ohniště. Vida! Kdopak s sebou táhne klobásky a chleba poučen z minulého výletu? Tak hurá rozdělat ohníček a už opékáme. Po příjemné pauze už nám chybí jen asi 2,5 km do cíle. Cesta je na posledním úseku mírně do kopce, ale skoro to nestojí za zmínku. Co ovšem za zmínku stojí, je razantní změna charakteru cesty. Na posledním kilometru se cesta nepříjemně zúží pro jednoho člověka. Navíc je mírně ze svahu, takže musím držet polovinu kočárku ve vzduchu. Díky bohu je to zase z kopce. K tomuhle přijít na začátku výletu, tak se otočím. Do kopce by to šlo mnohem hůř a neměl bych důvod si myslet, že to takhle nebude pokračovat třeba tři kilometry... Naštěstí bylo o směru výletu na začátku moudře rozhodnuto. Utrpení skončilo. Přicházíme do vesnice a na normální asfaltku. Teď už jenom dojít do auta, naložit se a vyrazit domů. Celkově byl výlet díky okolní přírodě velké pohlazení po duši. A kdo by chtěl pohladit po žaludku, tak cestou domů mají na EuroOilu v Broumově fantastickou vanilkovou zmrzlinu.